Na léto a podzim se z celého roku těším nejvíce. U nás na sídlišti je to ale také bohužel zároveň doba rekonstrukcí, revitalizací a opravných prací… Zběsilá koncertní šňůra těžké techniky, zdá se, nemá konce. Vysoké kvílení vrtačky vystřídá hluboké – pro změnu sbíječky, ale zato s bonusem – vibracemi. Tatrovky každou chvíli pronikavě pípají, aby někoho nepřejely při couvání. Když se mi pod okny ložnice mihne s velkým lomozem projíždějící konstrukce lešení, nevím, zda bdím, nebo sním. Proto si strkám do uší špunty. Že mi to nenapadlo už dříve! A tak chodím po bytě a usmívám se. Ticho a zase ticho. Úžasné! Po týdnu jejich téměř nepřerušovaného nošení jsem si ale „vyrobila“ opravdu hodně citlivé otlačeniny obou uší zevnitř. Ležím tedy na pohovce a mnu si je, celé rozbolavělé a přemýšlím co dál. UŠI!!!
V tom mi to došlo. Audiron!!! Vyskočím z pohovky a utíkám pro něj. Kapu si jej nadšeně do obou uší naráz. Samozřejmě vytéká, ale když já, skrze otlačeniny vevnitř nesnesu ani ten vatový tamponek namočený v Audironu, jak je psáno v instrukcích! Tak uléhám na jednu stranu na bok a kapu si ho zatím jen do jednoho ucha. S úžasem sleduji, že stroje ze stavby slyším tlumeně, jakoby z vody... Usínám. Jako bonus po probuzení mám toto jedno ucho úplně v pořádku. S pochopitelným blahem se obracím na druhý bok a kapu Audiron volně i do ucha druhého. Audiron mi pomohl najít řešení v ten moment neřešitelného. Je skvělé být díky němu zase v harmonii! S ušima, sebou i celým okolním světem, ať je zrovna jakýkoliv.
Mgr. MIROSLAVA ABERLOVÁ, DiS., Brno