Jedním z hlavních novodobých symbolů Vánoc se stal dárek. A bohužel nikoli dárek, který mohu někomu dát, ale dárek, který dostanu. Tajemstvím opředený Ježíšek má každý rok jazyk na vestě, aby uspokojil tu neukojitelnou potřebu vyvážit naši sebehodnotu množstvím nabytých darů. Pevně doufám, že si tento článek nepřečte ona inkriminovaná osoba, která každý rok u vánočního stromku po přepočítání svého skóre prohlásí, že se nediví, že dostala nejvíc dárků ze všech, protože ona je přece ze všech nejhodnější… Promiň mami, ale tohle je pro mě fakt dost nepříjemná vánoční tradice.
SYNDROM KŘEČKA
Věci, věci, věci. Hromadíme je ve svých norách a divíme se pak, že máme problémy s prouděním lymfy, že nemůžeme zhubnout atd. Obávám se ale, že moje máma nebude sama a že tímhle hrabivým syndromem trpí celé zástupy, kterým je upřímně jedno, jestli se oslavuje slunovrat nebo narození Krista, chtějí hlavně něco dostat. Mají tu mnohdy nepříjemnou povinnost někomu taky něco dát, protože fenomén dárkování podléhá jistému paradigmatu reciprocity. Obdarovaní, kteří nedarovali, se cítí trapně, dárci, kteří nebyli obdarováni, se cítí taky trapně. Ne pochopitelně vždy, jsou mezi námi i bezelstné duše, které žijí v bezpodmínečné lásce, ale přiznejme si, většinový trend to není. A proto nakupujeme a nakupujeme jako smyslů zbavení, protože podvědomě očekáváme, že za každý darovaný dar přiletí od Ježíška jeden pro nás.
A PŘITOM UŽ DÁVNO NIC NEPOTŘEBUJEME!
Co potřebujeme, je objetí, sdílení zkušeností a společnost lidí, o kterých víme, že nás přijímají takové, jací jsme. Nepotřebujeme věci, potřebujeme prožívat. Prožívat vědomě svůj život, každý nádech, každý výdech. Nepoužívejme proto dary jako zprostředkovatele naší náklonnosti, dávejme si ji opravdu najevo. Objímejme se, dotýkejme se, drbejme si záda, zaplétejme si vzájemně copánky, prostě buďme spolu. Mohlo by se totiž stát, že přes tu horu dárků, balicích papírů a stužek si k sobě neproklestíme cestu.
PROŽITKOVÉ DARY
Osobně bych věcné dary na Vánoce oficiálně a celosvětově zakázala. Jediná povolená forma daru by byly věcné dary vlastnoručně vyrobené a poukázky na prožitky. Například: „Pozvánka na společné smažení a následné pojídání koblih neboli Koblihobraní“, „Poukázka na wellness odpoledne neboli Masáž a jedlá maska ode mě“ (tu dostane letos moje máma), dobrým dárkem pro děti je „Šipkovaná za pokladem na zahradě“ a slepnoucím babičkám doporučuju věnovat „Podvečerní předčítání“. Pro páry existuje široké spektrum prožitkových darů od „Masáže nohou“ až po „Hru na doktora“. Co se pod stromečkem bude obzvlášť pěkně vyjímat, je tantricky laděný dárek „Poznej, čím tě hladím“... ten letos asi taky někdo u nás dostane! Je toho tolik, co pro sebe můžeme dělat, jak si dát najevo, že nám na druhém záleží… Vnímejme se, žijme spolu, věnujme si čas, pozornost a lásku. A nemusí to být jen na Vánoce…