Když jsme s přítelem před rokem sháněli bydlení, usmálo se na nás štěstí v podobě domečku s krásnou opečovávanou zahradou. Nebo to tak alespoň při prohlídce vypadalo. A vlastně to tak vypadalo i při přebírání klíčů, které se nám kvůli úřednímu šimlovi protáhlo skoro o rok. Přišlo jaro a všechno se začalo rozrůstat podle vzoru z písničky Známka punku, tedy „… kytky v jeho zahradě mohly volně bujet …“. Nevím, jestli jsem punkáč více já nebo předchozí majitelka, ale déšť a sluníčko udělali svoje, a mně nezbylo než se do té džungle pustit.
Jednou z prvních rostlinek, kterých jsem se rozhodla zbavit, byla čemeřice. Jak je krásná, je i jedovatá a na zahradu, kde pobíhají pejsci, brzy snad doprovázení dětmi, se zkrátka nehodí. Byla jsem se svou prací spokojena asi do druhého dne, kdy jsem si všimla červených flíčků na pravé paži. Vyhodnotila jsem to jako nějakou fytoreakci a s tím, že „to bude dobrý“, jsem si jich nevšímala. Jenže ouha, z flíčků se staly fleky a z fleků puchýře. V lékárně mi byl doporučen bepanthen, a navíc jsem dostala varování, že mi určitě zůstanou jizvy. To mi ostatně potvrdila i známá, jejíž dceři prý zůstaly. Když jsem viděla svou ruku, opravdu jsem netoužila po tom, aby mi památka na zahradničení zůstala, tak jsem se obrátila na brněnský klub Energy, kde mi děvčata poradila použít nejdříve artrin na dohojení puchýřů a na jizvy pak cytovital. Jak zabral, je vidět na fotkách – je mezi nimi přesně měsíc rozdíl.
Protože sluníčko a teplo nepřeje jen rostlinkám, ale také klíšťatům, rovnou jsem k cytovitalu přibrala i novinku, Tick-a-tack. Pomáhá mi nejen při práci na zahradě, ale také jsem ho využila při sběru bezu a přibalila i na dovolenou. Za celý týden jsem měla klíště jedno – v den, kdy jsem si repelent zapomněla vzít do baťůžku.